Modrá chaloupka, tak majitelé pojmenovali tento téměř tři sta let starý hornický dům ukrytý v Kremnických vrších daleko od rušné silnice. Zaujal jejich architektonicky, a tak ho před lety koupili a postupně renovovány. Hostili zde známých i méně známých lidí, kromě jiných i krásnou houslistku Vanessu Mae.
Kdysi typický hornický dům, v této oblasti obecně nazýván Hauerland, při pohledu z dálky připomíná pohádkovou chaloupku, jejíž dřevěné vrátka toužíte nedočkavě otevřít a nahlédnout dovnitř. Patrovou chalupu se šindelovou střechou a s vnější pavlačí místní označovali jako K pastevecké vršku a později ji také pojmenovali Blauhaus, neboť v minulosti byla celá natřená modře. Dnes zůstaly stopy modré skalice pouze na hranolech ve spodní části chaloupky.
Přečtěte si také
Původní statek měl mnoho negativ a úžasné okolí. Čemu se těší majitelé dnes?
A čas pomalu plyne …
Rok 1740 byl pro tuto romantickou chalupu velmi podstatný. Právě do tohoto období se totiž datuje její stavba. První vážnější rekonstrukcí prošla v roce 1832, no a necelé poslední čtvrtstoletí je jejím majitelem architekt Boris se svou rodinou. Ten měl pod palcem celou její rozsáhlou novodobou rekonstrukci. Klidně bychom ji však mohli přirovnat k resuscitaci, která je vrátila život.
Modrá chalupa s pavlačí
Modrá chalupa, chráněná v objetí vysokých stromů a dekorovaná záhony barevných květů, je s tímto místem nejen historicky, ale i emocionální srostlá. Zdroj: Miro Pochybné
„Dodnes považuji za osudovou náhodu, jak jsem se dostal k této nemovitosti. V té době zde bydlel a chalupu vlastnil holič Vilo Weiss. Když si představíte Lazebníka Sevilly, tak to je on. Upravené knírek, kudrnaté vlasy a kufřík s holičské vybavením, „vzpomíná na předchozího majitele ten současný.
Holič Vilo mu chalupu původně nemínil prodat. „Chystal se ji rekonstruovat sám. O několik měsíců si to však rozmyslel, byla totiž skutečně v dezolátním stavu, což si žádalo nemalé investice. Tak mi ji nakonec prodal, „říká Boris.
Tradiční zděná pec v chalupě
Zděná pec představuje hřejivé epicentrum přízemí, kde se rád vyhřívá každý host. Zdroj: Miro Pochybné
Okolí tehdy jen nevěřícně točilo hlavou nad jeho investičním počinem. Dnes však z hlavy snímají klobouk. Během skutečně náročné rekonstrukce od podlahy po špic na střeše majitelé organizovali i takzvané mezinárodní dobrovolnické tábory.
„V jednom okamžiku se zde na pozemku setkali lidé z Kanady, Turecka či z Kanárských ostrovů. Společně pracovali, kopali jámu na jezírko, kosili, no a my jsme jim na oplátku ukázali okolí a krásu Slovenska. „
Potenciál tohoto místa je úžasný a unikátní. Znal jsem ho z dětství, takže jsem šťastný, že mi bylo dopřáno podělit se o něj se svou rodinou, s dětmi a dnes už is vnoučaty.
Boris, majitel
Kouzlo tradičních prvků
V přední pokoji – v dnešní jídelně, poutá pohled velká bílá pec, která slouží nejen k topení a svícení, ale i na lenošení. Její „obsluhu“ si však po několika ne zrovna dobrých zkušenostech bere na odpovědnost už pouze majitel. „Inu, třeba to vědět. Naši hosté z Ruska to věru nevěděli a téměř nám podpálili chalupu, „konstatuje dnes už s úsměvem Boris. Tehdy však byl potřebný i zásah hasičů.
